Jiřina Stavinohová

Bylo po sedmnácté a slunce mi žhnulo do tváře, když jsem zírala na maskarony, které se na Veveří hojně vyskytují.
´Čajovna,´napadlo mě. ´Někde by tu měla být čajovna.´
Procházela jsem zurčícími ulicemi a zkoumavým okem sledovala portály a vývěsní štíty. 
Minula jsem asi čtyři hospody, jedno uzenářství, nespočet květinářství ale čajovna žádná. Staré domy v neo slozích byly prohřáté sluncem a; možná se na slunci také vyhřívala; u jednoho stála hezká babička. Když jsem kolem ní prošla, jakoby se vzbudila ze sna, a promluvila na mě:
"Vladěnko, kam jdeš?"
Jelikož si nejsem vědoma toho, že bych byla Vladěnka, přidala jsem do kroku. 
...
Jakýmsi nahodilým hnutím vesmíru jsem vstoupila do divných spletitých chodeb, jakoby mě tam něco táhlo.
Když jsem ucítila vůni vonných tyčinek, věděla jsem, že jdu správně.
...
Na balkonku se smály primulky v květináči, vedle zase bazalka v hrnečku. Jakoby na mě dýchla domácká atmosféra. Já tak odložila tašku a šla si s bylinkami pohrát. 
Když jsem začala rýt prsty v hlíně, ve snaze zjistit, zda rostlinka nemá žízeň (jde o zvyk), slyším mužský hlas: 
"Budete si přát?"
Otočím se a co nevidím.
Mladý Ind, nebo spíše indián. Jen mu chyběla ve vlasech ta čelenka a arabský kůň pod pevnými stehny, přičemž ta zmiňovaná pevná stehna mu nechyběla. 
Naprosto zásadní roli ale zahrály jeho oči. Okamžitě jsem totiž dostala chuť na světlý pu erh ...
Vyvalila jsem oči, roztržitě utrhla kus bazalky a řekla hlasem dítěte:
"Já jsem se sem přišla podívat."
"Samozřejmě," odpověděl a já v ten moment pochopila, proč se jedné hře říká "indiánský poker." V té hře totiž jde o to nepohnout ani jedním svalem ve tváři. Hovorově řečeno - zachovat si kamennej xicht. 
Přesně to předvedl.
Napadlo mě, že asi skutečně je indián.
Indián neindián, nějak moc mě to dovnitř nenalákalo.
Má zvědavost ale byla silnější.
...
Vstoupila jsem dovnitř a procházela interiér s mlčícím indiánem v zádech.
Nakonec jsem řekla, že chci sedět na židli, kde sedí on. (Bylo to nejlepší místo.) 
Místo mi bez řečí uvolnil (Sice si cosi brblal pod husté černé vousy. Asi to byla mantra.)
Objednala jsem si něco podobného jako pacific sun a usedla ke stolku. Stůl nebyl nic jiného, než bedna od čaje s černým nápisem "INDIAN TEA 40." 
Možná to ale byla jen obyčejná bedna, na kterou někdo napsal nápis a ona se tak mohla pyšně dmout, protože ona není jen tak nějaká bedna!
...
Ten blbej kus překližky se ale dmul doopravdy, protože na jednom místě byl zpuchřelý. Všimla jsem si toho až poté, co jsem si na inkriminované místo položila talířek s bábovkou. Bábovka se zakymácela a málem letěla z balkonku dolů.
Naštěstí jsem ji chytila. 
(Naneštěstí zrovna šel kolem jakýsi člověk a viděl to.)
...
Popíjela jsem jemný černý čaj s medovými tóny a květinovým koncem. Bylo příjemně teplo, protkávané větříkem, který chvíli voněl po zázvoru a chvíli bylinkami, to podle toho, co indián zrovna připravoval.
...
Po chvíli měl indián zřejmě volnější chvilku a tak se objevil na balkoně s miskou čaje v dlaních. Opřel se o zábradlí a zadíval se naproti. Mrkla jsem se tam také. Na červené střeše cupitala holubice a kolem ní se naparoval holub, ve snaze jí zaujmout. Holubice jeho dvoření odolávala.
Indián pohled prudce odvrátil a meditativně začal sledoval okénko vedoucí ze záchodu.....